Státnice I3: Základy obecné lingvistiky

Tato otázka je vypracována na základě handoutů z předmětu Úvod do obecné lingvistiky Prof. Panevové ze ZS 2008/9 --Rajjo 13:52, 24 Aug 2010 (CEST)

Typologie jazyků

• typ jazyka - souhrn rysů, které se navzájem podmiňují a dávají mluvnici (gramatice) určitý ráz (Skalička)
• současná strukturní typologie je založena převážně na morfologii
• deklinace je výkladní skříňí typologie (Sgall)
• pozn.: typy jazyků jsou umělé - každý jazyk se od svého typu odlišuje
  • žádný jazyk není čistý typ, jazyky jsou popsány pomocí souborů rysů - převažující rysy

Historie

• August Schleicher
  • Stammbaumtheorie (1861)
  • existuje prajazyk, který se štěpí na nové jazyky
• Wilhelm von Humboldt
  • jazyk má vnitřní formu (v hlavě člověka) a vnější formu (používání jayzkových prostředků)
  • jazyk je tvořivá síla - pozorujeme pouze výsledek
• Georg von der Gabelentz
  • zakladatel typologie
  • jazyky se vyvíjejí ve šroubovici - spirále
    • izolace $ \rightarrow $ aglutinace $ \rightarrow $ flexe $ \rightarrow $ izolace (vyšší typ)
    • s každým vývojovým cyklem se dostanou o úroveň výš
• Vladimír Skalička
  • strukturní (morfologická) typologie
  • morfém - skládá se z elementárních jednotek: séma

matka:    matk - a
           /      \
        kořen    koncovka
          |       |  |  |
       1 séma     N  sg f - 3 sémata

Dělení jazyků

• starší dělení: analytické a syntetické

Skaličkovo dělění

1. izolační (analytické)
• angličnina, francouzština, ...
• hlavní rys: obsahují pomocná slova
• další rysy: skloňování, časování, množství pomocných slov (nutnost podmětu ve větě - Il pleut. (fr.), It is raining. (angl.) - Prší
2. aglutinační
• maďarština, turečtina, finština, gruzínština, baskitština
• hlavní rys: obsahují afixy (prefix nebo sufix - předponu nebo příponu)
  • každé séma je vyjádřeno vlastním morfémem vs. dom-ům v češtine - ům vyjadřuje 2 sémata najednou: plurál a dativ
• vokalická harmonie - Praga-ban (v Praze) vs Becs-ben (ve Vídni) - ban se mění v ben kvůli samohlásce v kořenu slova

turečtina dům:            Sg.          Pl.
                   Nom.   ev           ev-ler
                   Gen.   ev-in        ev-ler-in
                   Dat.   ev-e         ev-ler-e
                   Akuz.  ev-i         ev-ler-i
                   Lok.   ev-de        ev-ler-de
                   Instr  ev-den       ev-ler-den

3. flexivní (ohýbací)
• latina, staré indoevropské jayzky, slovanské jayzky
• pravidlo jedné koncovky - kumulace funkcí (viz příklad matk-a: a kumuluje 3 sémata)
4. polysyntetický
• čínština, vietnamština, některé rysy má i němčina
• skládání slov - např. Haupt-bahn-hof (něm.)
• gramatické významy jsou vyjadřovány lexikálními prostředky
  • např. zvláštní slova používaná při vyjadřování počtu věcí v čínštině: tři knihy -> tři svazek kniha (čín.)
5. introflexivní
• semitské, čadské, berberské jazyky
• změna hlásek uvnitř slova, typicky kmen je určen souhláskami a gramatické informace samohláskami
• arabština: k-t-b: kitab(un) - kutub(un) (kniha - knihy)
  • proměňují se samohlásky, souhlásky beze změny
• němčina: trinken - tränken, čeština: hoch - hoši

Příklady jednotlivých rysů

• izolace
  • čeština, ruština: budoucí čas nedokonavých sloves
  • ruština: stupňování adjektiv - bolee važnyj, najbolee važnyj
• aglutinace
  • čeština: nej-vážn-ějš-í
• introflexe
  • němčina: Vater - Väter
  • angličtina: tooth - teeth
  • čeština: doktor - doktoři, nízký - nižší
• polysyntéze
  • němčina: složená slova

Další typy dělění jazyků

• syntaktická typologie

1. nominativní vs ergativní jazyk
• ergativní jazyk
  • kavkazské jazyky, kamčatské jazyky, baskitština
  • existence zvláštního pádu pro podmět tranzitivního slovesa = ergativ

Muž postavil dům - ergativ
Muž přichází - nominativ

2. slovosled
• SVO, SOV, VSO jazyky
  • pravděpodobnostní pozorování, které zkoumal již Jakobson ve 20. letech
  • SVO - germánské, románské, slovanské jazyky
  • SOV - turečtina, japonština, baskitština
  • VSO - hebrejština, welština
• implikatury (implikační zákony) - Jakobson
  • má-li jazyk volný slovosled, má pádové koncovky
  • má-li jayzk pevný slovosled, má hodně pomocných slov

Jazykové univerzálie

• významy termínu typologie:
  1. univerzálie - kde se bere univerzálnost jazyka?
  2. clusters of properties - svazky společných rysů
  3. klasifikace
  • bod 1 a 2 spolu úzce souvisí

• "absolutní" univerzálie
  • 2 třídy fonémů (hlásek) - vokály, konsonanty

• jazykové univerzálie
  • racionalismus (Descartes)
    • karteziánská lingvistika - vrozené ideje
    • vrozený mechanismus u dítěte pro produkování vět -- navazuje generativní gramatika Chomského
  • sensualismus (Locke) - člověk je při zrození nepopsaný list papíru - tabula rasa
    • nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech

Hláskosloví

• lingvistika se do 50. let 20. století většinou zabývala hlavně hláskoslovím
• nové směry v lingvistice se začaly zabývat i syntaxí a sémantikou (lingvistickou či formální)

Fonetika

Hellwagův trojúhelník znázorňuje, jakým způsobem jsou samohlásky vyslovovány

• experimentální věda, která zkoumá, jak jsou tvořeny hlásky
• už ve staré Indii a klasickém Řecku (recitace, hudba); Jan Hus - výslovnost y a i
• přístroje na zkoumání zvuku: laryngoskop, rentgen, sonograf, magnetofon

• rozdělení hlásek
  • samohlásky (vokály)
    • přední, střední, zadní; vysoké, středové, nízké; zaokrouhlené (viz Hellwagův trojúhelník)
    • ústní/nosové, krátké/dlouhé
  • souhlásky (konsonanty)
    • mohou být charakterizovány pomocí šumů
    • metody zkoumání šumů:
      1. akustické - zkoumání šíření akustických vln (poslech, fonogram, sonogram, spektrogram);
      2. auditivní - sluchový dojem: explozívy, frikativy, sonory
      3. artikulační
         1. způsob tvoření - podle existence překážky, která je v cestě výdechového proudu
         2. místo tvoření

Fonologie

• zkoumá funkci jazykových hlásek
• foném - komplexní jednotka, která se skládá z distinktivních rysů
  • ř: dři (znělé) vs. tři (neznělé) - jeden foném s různými distinktivními rysy
  • čeština: 35 fonémů, z toho 10 samohláskových (Černý)
  • varianty 1 fonému v koncové pozici před rázem: snob x snop, Srb x srp
• slabika
  • základní (přirozená) jednotka
  • segmentace slov na slabiky: proud-it x pro-ud-it
• suprasegmentální rysy: melodie, intonace, přízvuk, mluvní akt
• asimilace znělosti: progresivní (shoda jako [schoda]), regresivní ([zhoda, zběr], v češtině typická)

Morfologie

• užší význam: teorie o tvoření tvarů
• širší význam: zabývá se odvozováním (nových) slov (ve flexivních a aglutinačních jazycích)
• morfologické kategorie jsou univerzální - jazyky se liší jejich repertoárem, počtem jejich členů
• morfém
  1. lexikální - kmen slova matka
  2. gramatický - realizace pomocí morfu -ou ve slově matkou - obsahuje 3 sémata
• alomorf - morfonologické podoby kmene: matk/matek/matc/matč
• slovní druhy - kritéria třídění: mofologická, syntaktická, sémantická
  • podstatné jméno (substantivum) - sémata: pád (různý počet pádů - arabština 3, maďarština 17, čeština 7), číslo (jednotné, množné, duál, triál, lexikální vyjádření čísla - čínština), rod
    • determinace - jazyky se členy (určité - neurčité)
  • sloveso (verbum)
    • gramatické kategorie:
      • osoba (1.,2.,3., inkluziv, exkluziv, plurál zdvořilostní: vykání, onikání, onkání), číslo, čas (absolutní, relativní), způsob (postoj mluvčího), rod slovesný (aktívum, pasívum, reflexívum), vid (perfektivní - dokonavý, imperfektivní - nedokonavý, iterativní)
    • nejasná hranice meyi tvaroslovím a slovotvorbou pro určité slovesné tvary: slovesná substantiva, gerundium, přechodník, participia, sloveská adjektiva
  • adjektiva - sémata: rod, číslo, pád
  • zájmena - deixe (tento stůl), anafora (odkaz na předcházející jméno), katafora (odkaz na následující jméno)
  • číslovky - druhy: základní, řadové, souborové, násobné, neurčité,...
  • příslovce - nejsou neohebná, protože je můžeme stupňovat
  • citoslovce
• autosémantická (významová) vs. synsémantická (pomocná - spojky, předložky, členy, částice) slova

Strukturní lingvistika

• heslo (strukturalismus) na Wikipedii
• navazuje na mladogramatickou školu (taky Lipská škola, mnoho historických gramatik indoevropských jazyků, asociativní psychologie, fyziologické změny mezi jazyky - hláskový zákon)
  • H. Paul, H. Osthoff, B. Delbrück, A Leskien, H. Bopp, J. Grimm, K. Brugmann
• Ženevská škola - Ferdinand de Saussure
  • předchůdci: H. Schuchard - historie slov a věcí, K. Vossler - jazyk - nástroj ducha, kazaňská škola - foném proti pojmu hláska, moskevská škola - zavedení pojmu gramatická kategorie
• hlavní rysy:
  1. vidět systém a systémové souvislosti
  2. synchronní pohled na jazyk
  3. formalizace popisu jazyka (metod popisu)
• roviny jazyka: langue (jazyk) - parole (mluva) - langage (řeč)
• sémiologie - relativní arbitrárnost znaku

označující - označované - hodnota
signifiant - signifié  - valeur

Strukturní školy

Americká strukturální škola

• deskriptivní - úkol fakta registrovat, klasifikovat a popsat - ne kauzální souvislosti
• L. Bloomfield, C. Hockett, Z. Harris
• jazyk (gramatika) má 3 hlavní systémy: fonologický, morfologický a jejich spojení mor(fo)fonologický
• zkoumání jevů pomocí distribuce, komplementární distribuce a souvýskytu (co-occurrence)
• endocentrické konstrukce vs. exocentrické konstrukce
• syntax - bezprostřední složky, později frázová gramatika (Chomsky)

Kodaňská strukturní škola

• Louis Hjelmslev
• glosématika - glossém: základní jednotka jazyka
• jazyk - síť abstraktních vztahů, deduktivní systém předpokladů a z nich vyvoditelných teorémů; lingvistická algebra
• sémiotika:
  1. vztah znaku k jiným znakům
  2. vztah znaku k tomu, co označuje
  3. reakce interpertátora (mluvčího, posluchače) na znaky
• funkce - je základem analýzy jazyka
  • konstanta: funktiv, jehož přítomnost je nutná, aby se realizovala funkce
  • proměnná: funktiv, jehož přítomnost není nutná
  • změna v plánu výrazu vyvolá změnu v plánu obsahu
  • základní vztahy: determinace (a $ \rightarrow $ b - např. adjektivum předpokládá substantivum), interdependance (a $ \leftrightarrow $ b - V $ \leftrightarrow $ Obj), konstelace (a V b - vzájemně se nepředpokládají)
• místo pojmů označující a označované používá výrazy plán výrazu a plán obsahu

Pražská lingvistická škola

Tato část je neúplná a potřebuje rozšířit. Nějak oddělit, ať se to tolik nekryje s FGD

Roviny jazykového popisu FGD (Funkční generativní popis): základní jednotky rovin jsou značeny žlutě a složené červeně

• Pražský lingvistický kroužek (PLK)
  • Roman Jakobson, Nikolaj Trubeckoj, Sergej Karcevskij
• hlavní rysy PLK:
  1. funkcionalismus - různé použití pojmu funkce (ve smyslu "účel", tj. teleologicky)
     1. přechod od komunikativních (společných dorozumívacích) potřeb k jejich jazykovému vyjádření
     2. externí funkce jazyka - pragmatika; triáda Darstellung, Ausdruck, Appell (K. Bühler)
     3. funkce jednotlivých jazykových prostředků ( funkce skládání a reprezentace - vztah formy a funkce -- asymetrický dualismus) - interní jazyková funkce
     4. funkční větná perspektiva - aktuální větné členění (členění na téma/základ/topic a ráma/jádro/focus)
     5. funkční výklad jazykového vývoje - analogie, rovnováha jazykového systému
  2. funkční onomatologie a syntax (pojmenování a usouvztažnění) - Vilém Mathesius
  3. pojem funkční styl (jazykový styl) - sdělovací, administrativní, publicistický, odborný, umělecký... (Havránek); synonymie mezi slovy různých stylů: kůň - oř, hrob - rov
  4. roviny jazykového popisu - vztah skládání (přechod od menší jednotky k větší v rámci jedné roviny; zde značíme $ \rightarrow $), vztah reprezentace (vztah formy a funkce - jsou to dvě stránky znaku, přechod mezi rovinami; zde značíme $ \Rightarrow $)
     • fonologická: distinktivní rys $ \rightarrow $ foném; foném $ \Rightarrow $ morfoném
     • morfofonologická: morfoném $ \rightarrow $ morf; morf $ \Rightarrow $ morfém
     • morfologická: séma $ \rightarrow $ morfém, séma $ \rightarrow $ formém; formém $ \Rightarrow $ tagmém
     • rovina větných členů: větný člen (tagmém) $ \rightarrow $ věta; tagmém $ \Rightarrow $ sémantém
     • tektogramatická rovina: sémantém $ \rightarrow $ propozice;
  5. fonologie, morfologie - systém binárních opozic (pojmy příznakový/nepříznakový, primární/sekundární)
  6. pragmatika (dopad jazyka na mluvčího) - Jakobson: obecný význam, shiftery (já, dnes, zítra)
  7. popis ruského pádového systému pomocí binárních opozic (Jakobson)

Přínos strukturalismu (vzhledem k předchozím školám)

1. vidí v jazyce systém, strukturu se svébytnými systémovými vztahy
2. důraz na synchronii; i diachronii vykládá strukturně a systémově
3. jazyk je znakový (sémiotický, sémiologický) systém - spojení označujícího a označovaného pomocí hodnoty
4. jazyk je čistá forma (arbitrárnost znaků)
5. rozlišení jazyka a mluvy - dohromady tvoří řeč
6. jazyk je systém v pohybu

Poznámky

---

Státnice -- Matematická lingvistika
Složitost a vyčíslitelnost -- Tvorba algoritmů, Odhady složitosti, NP-úplnost, Aproximační algoritmy, Vyčíslitelné funkce, Rekurzivní množiny, Nerozhodnutelné problémy, Věty o rekurzi.
Datové struktury -- Stromy, Hašování, Dynamizace, Vnější paměť, Třídění.
Formální popis jazyka -- Závislostní syntax, Frázové gramatiky, Obecná lingvistika, FGD, Formální sémantika
Statistické metody -- Korpusy, Strojové učení, Stochastické metody, Experimenty
Automatické zpracování jazyka -- Analýza jazyka, Generování jazyka, Analýza a syntéza řeči, Extrakce informací, Strojový překlad