Státnice I3: Základy obecné lingvistiky
Tato otázka je vypracována na základě handoutů z předmětu Úvod do obecné lingvistiky Prof. Panevové ze ZS 2008/9 --Rajjo 13:52, 24 Aug 2010 (CEST)
Typologie jazyků[editovat | editovat zdroj]
- typ jazyka - souhrn rysů, které se navzájem podmiňují a dávají mluvnici (gramatice) určitý ráz (Skalička)
- současná strukturní typologie je založena převážně na morfologii
- deklinace je výkladní skříňí typologie (Sgall)
- pozn.: typy jazyků jsou umělé - každý jazyk se od svého typu odlišuje
- žádný jazyk není čistý typ, jazyky jsou popsány pomocí souborů rysů - převažující rysy
Historie[editovat | editovat zdroj]
- August Schleicher
- Stammbaumtheorie (1861)
- existuje prajazyk, který se štěpí na nové jazyky
- Wilhelm von Humboldt
- jazyk má vnitřní formu (v hlavě člověka) a vnější formu (používání jayzkových prostředků)
- jazyk je tvořivá síla - pozorujeme pouze výsledek
- Georg von der Gabelentz
- zakladatel typologie
- jazyky se vyvíjejí ve šroubovici - spirále
- izolace $ \rightarrow $ aglutinace $ \rightarrow $ flexe $ \rightarrow $ izolace (vyšší typ)
- s každým vývojovým cyklem se dostanou o úroveň výš
- Vladimír Skalička
- strukturní (morfologická) typologie
- morfém - skládá se z elementárních jednotek: séma
matka: matk - a / \ kořen koncovka | | | | 1 séma N sg f - 3 sémata
Dělení jazyků[editovat | editovat zdroj]
- starší dělení: analytické a syntetické
Skaličkovo dělění[editovat | editovat zdroj]
- izolační (analytické)
- angličnina, francouzština, ...
- hlavní rys: obsahují pomocná slova
- další rysy: skloňování, časování, množství pomocných slov (nutnost podmětu ve větě - Il pleut. (fr.), It is raining. (angl.) - Prší
- aglutinační
- maďarština, turečtina, finština, gruzínština, baskitština
- hlavní rys: obsahují afixy (prefix nebo sufix - předponu nebo příponu)
- každé séma je vyjádřeno vlastním morfémem vs. dom-ům v češtine - ům vyjadřuje 2 sémata najednou: plurál a dativ
- vokalická harmonie - Praga-ban (v Praze) vs Becs-ben (ve Vídni) - ban se mění v ben kvůli samohlásce v kořenu slova
- flexivní (ohýbací)
- latina, staré indoevropské jayzky, slovanské jayzky
- pravidlo jedné koncovky - kumulace funkcí (viz příklad matk-a: a kumuluje 3 sémata)
- polysyntetický
- čínština, vietnamština, některé rysy má i němčina
- skládání slov - např. Haupt-bahn-hof (něm.)
- gramatické významy jsou vyjadřovány lexikálními prostředky
- např. zvláštní slova používaná při vyjadřování počtu věcí v čínštině: tři knihy -> tři svazek kniha (čín.)
- introflexivní
- semitské, čadské, berberské jazyky
- změna hlásek uvnitř slova, typicky kmen je určen souhláskami a gramatické informace samohláskami
- arabština: k-t-b: kitab(un) - kutub(un) (kniha - knihy)
- proměňují se samohlásky, souhlásky beze změny
- němčina: trinken - tränken, čeština: hoch - hoši
turečtina dům: Sg. Pl. Nom. ev ev-ler Gen. ev-in ev-ler-in Dat. ev-e ev-ler-e Akuz. ev-i ev-ler-i Lok. ev-de ev-ler-de Instr ev-den ev-ler-den
Příklady jednotlivých rysů[editovat | editovat zdroj]
- izolace
- čeština, ruština: budoucí čas nedokonavých sloves
- ruština: stupňování adjektiv - bolee važnyj, najbolee važnyj
- aglutinace
- čeština: nej-vážn-ějš-í
- introflexe
- němčina: Vater - Väter
- angličtina: tooth - teeth
- čeština: doktor - doktoři, nízký - nižší
- polysyntéze
- němčina: složená slova
Další typy dělění jazyků[editovat | editovat zdroj]
- syntaktická typologie
- nominativní vs ergativní jazyk
- ergativní jazyk
- kavkazské jazyky, kamčatské jazyky, baskitština
- existence zvláštního pádu pro podmět tranzitivního slovesa = ergativ
- slovosled
- SVO, SOV, VSO jazyky
- pravděpodobnostní pozorování, které zkoumal již Jakobson ve 20. letech
- SVO - germánské, románské, slovanské jazyky
- SOV - turečtina, japonština, baskitština
- VSO - hebrejština, welština
- implikatury (implikační zákony) - Jakobson
- má-li jazyk volný slovosled, má pádové koncovky
- má-li jayzk pevný slovosled, má hodně pomocných slov
Muž postavil dům - ergativ Muž přichází - nominativ
Jazykové univerzálie[editovat | editovat zdroj]
- významy termínu typologie:
- univerzálie - kde se bere univerzálnost jazyka?
- clusters of properties - svazky společných rysů
- klasifikace
- bod 1 a 2 spolu úzce souvisí
- "absolutní" univerzálie
- 2 třídy fonémů (hlásek) - vokály, konsonanty
- jazykové univerzálie
Hláskosloví[editovat | editovat zdroj]
- lingvistika se do 50. let 20. století většinou zabývala hlavně hláskoslovím
- nové směry v lingvistice se začaly zabývat i syntaxí a sémantikou (lingvistickou či formální)
Fonetika[editovat | editovat zdroj]
- experimentální věda, která zkoumá, jak jsou tvořeny hlásky
- už ve staré Indii a klasickém Řecku (recitace, hudba); Jan Hus - výslovnost y a i
- přístroje na zkoumání zvuku: laryngoskop, rentgen, sonograf, magnetofon
- rozdělení hlásek
- samohlásky (vokály)
- přední, střední, zadní; vysoké, středové, nízké; zaokrouhlené (viz Hellwagův trojúhelník)
- ústní/nosové, krátké/dlouhé
- souhlásky (konsonanty)
- mohou být charakterizovány pomocí šumů
- metody zkoumání šumů:
- akustické - zkoumání šíření akustických vln (poslech, fonogram, sonogram, spektrogram);
- auditivní - sluchový dojem: explozívy, frikativy, sonory
- artikulační
- způsob tvoření - podle existence překážky, která je v cestě výdechového proudu
- místo tvoření
- samohlásky (vokály)
Fonologie[editovat | editovat zdroj]
- zkoumá funkci jazykových hlásek
- foném - komplexní jednotka, která se skládá z distinktivních rysů
- ř: dři (znělé) vs. tři (neznělé) - jeden foném s různými distinktivními rysy
- čeština: 35 fonémů, z toho 10 samohláskových (Černý)
- varianty 1 fonému v koncové pozici před rázem: snob x snop, Srb x srp
- slabika
- základní (přirozená) jednotka
- segmentace slov na slabiky: proud-it x pro-ud-it
- suprasegmentální rysy: melodie, intonace, přízvuk, mluvní akt
- asimilace znělosti: progresivní (shoda jako [schoda]), regresivní ([zhoda, zběr], v češtině typická)
Morfologie[editovat | editovat zdroj]
- užší význam: teorie o tvoření tvarů
- širší význam: zabývá se odvozováním (nových) slov (ve flexivních a aglutinačních jazycích)
- morfologické kategorie jsou univerzální - jazyky se liší jejich repertoárem, počtem jejich členů
- morfém
- lexikální - kmen slova matka
- gramatický - realizace pomocí morfu -ou ve slově matkou - obsahuje 3 sémata
- alomorf - morfonologické podoby kmene: matk/matek/matc/matč
- slovní druhy - kritéria třídění: mofologická, syntaktická, sémantická
- podstatné jméno (substantivum) - sémata: pád (různý počet pádů - arabština 3, maďarština 17, čeština 7), číslo (jednotné, množné, duál, triál, lexikální vyjádření čísla - čínština), rod
- determinace - jazyky se členy (určité - neurčité)
- sloveso (verbum)
- gramatické kategorie:
- osoba (1.,2.,3., inkluziv, exkluziv, plurál zdvořilostní: vykání, onikání, onkání), číslo, čas (absolutní, relativní), způsob (postoj mluvčího), rod slovesný (aktívum, pasívum, reflexívum), vid (perfektivní - dokonavý, imperfektivní - nedokonavý, iterativní)
- nejasná hranice meyi tvaroslovím a slovotvorbou pro určité slovesné tvary: slovesná substantiva, gerundium, přechodník, participia, sloveská adjektiva
- gramatické kategorie:
- adjektiva - sémata: rod, číslo, pád
- zájmena - deixe (tento stůl), anafora (odkaz na předcházející jméno), katafora (odkaz na následující jméno)
- číslovky - druhy: základní, řadové, souborové, násobné, neurčité,...
- příslovce - nejsou neohebná, protože je můžeme stupňovat
- citoslovce
- podstatné jméno (substantivum) - sémata: pád (různý počet pádů - arabština 3, maďarština 17, čeština 7), číslo (jednotné, množné, duál, triál, lexikální vyjádření čísla - čínština), rod
- autosémantická (významová) vs. synsémantická (pomocná - spojky, předložky, členy, částice) slova
Strukturní lingvistika[editovat | editovat zdroj]
- heslo (strukturalismus) na Wikipedii
- navazuje na mladogramatickou školu (taky Lipská škola, mnoho historických gramatik indoevropských jazyků, asociativní psychologie, fyziologické změny mezi jazyky - hláskový zákon)
- H. Paul, H. Osthoff, B. Delbrück, A Leskien, H. Bopp, J. Grimm, K. Brugmann
- Ženevská škola - Ferdinand de Saussure
- předchůdci: H. Schuchard - historie slov a věcí, K. Vossler - jazyk - nástroj ducha, kazaňská škola - foném proti pojmu hláska, moskevská škola - zavedení pojmu gramatická kategorie
- hlavní rysy:
- vidět systém a systémové souvislosti
- synchronní pohled na jazyk
- formalizace popisu jazyka (metod popisu)
- roviny jazyka: langue (jazyk) - parole (mluva) - langage (řeč)
- sémiologie - relativní arbitrárnost znaku
označující - označované - hodnota signifiant - signifié - valeur
Strukturní školy[editovat | editovat zdroj]
Americká strukturální škola[editovat | editovat zdroj]
- deskriptivní - úkol fakta registrovat, klasifikovat a popsat - ne kauzální souvislosti
- L. Bloomfield, C. Hockett, Z. Harris
- jazyk (gramatika) má 3 hlavní systémy: fonologický, morfologický a jejich spojení mor(fo)fonologický
- zkoumání jevů pomocí distribuce, komplementární distribuce a souvýskytu (co-occurrence)
- endocentrické konstrukce vs. exocentrické konstrukce
- syntax - bezprostřední složky, později frázová gramatika (Chomsky)
Kodaňská strukturní škola[editovat | editovat zdroj]
- Louis Hjelmslev
- glosématika - glossém: základní jednotka jazyka
- jazyk - síť abstraktních vztahů, deduktivní systém předpokladů a z nich vyvoditelných teorémů; lingvistická algebra
- sémiotika:
- vztah znaku k jiným znakům
- vztah znaku k tomu, co označuje
- reakce interpertátora (mluvčího, posluchače) na znaky
- funkce - je základem analýzy jazyka
- konstanta: funktiv, jehož přítomnost je nutná, aby se realizovala funkce
- proměnná: funktiv, jehož přítomnost není nutná
- změna v plánu výrazu vyvolá změnu v plánu obsahu
- základní vztahy: determinace (a $ \rightarrow $ b - např. adjektivum předpokládá substantivum), interdependance (a $ \leftrightarrow $ b - V $ \leftrightarrow $ Obj), konstelace (a V b - vzájemně se nepředpokládají)
- místo pojmů označující a označované používá výrazy plán výrazu a plán obsahu
Pražská lingvistická škola[editovat | editovat zdroj]
- Pražský lingvistický kroužek (PLK)
- Roman Jakobson, Nikolaj Trubeckoj, Sergej Karcevskij
- hlavní rysy PLK:
- funkcionalismus - různé použití pojmu funkce (ve smyslu "účel", tj. teleologicky)
- přechod od komunikativních (společných dorozumívacích) potřeb k jejich jazykovému vyjádření
- externí funkce jazyka - pragmatika; triáda Darstellung, Ausdruck, Appell (K. Bühler)
- funkce jednotlivých jazykových prostředků ( funkce skládání a reprezentace - vztah formy a funkce -- asymetrický dualismus) - interní jazyková funkce
- funkční větná perspektiva - aktuální větné členění (členění na téma/základ/topic a ráma/jádro/focus)
- funkční výklad jazykového vývoje - analogie, rovnováha jazykového systému
- funkční onomatologie a syntax (pojmenování a usouvztažnění) - Vilém Mathesius
- pojem funkční styl (jazykový styl) - sdělovací, administrativní, publicistický, odborný, umělecký... (Havránek); synonymie mezi slovy různých stylů: kůň - oř, hrob - rov
- roviny jazykového popisu - vztah skládání (přechod od menší jednotky k větší v rámci jedné roviny; zde značíme $ \rightarrow $), vztah reprezentace (vztah formy a funkce - jsou to dvě stránky znaku, přechod mezi rovinami; zde značíme $ \Rightarrow $)
- fonologická: distinktivní rys $ \rightarrow $ foném; foném $ \Rightarrow $ morfoném
- morfofonologická: morfoném $ \rightarrow $ morf; morf $ \Rightarrow $ morfém
- morfologická: séma $ \rightarrow $ morfém, séma $ \rightarrow $ formém; formém $ \Rightarrow $ tagmém
- rovina větných členů: větný člen (tagmém) $ \rightarrow $ věta; tagmém $ \Rightarrow $ sémantém
- tektogramatická rovina: sémantém $ \rightarrow $ propozice;
- fonologie, morfologie - systém binárních opozic (pojmy příznakový/nepříznakový, primární/sekundární)
- pragmatika (dopad jazyka na mluvčího) - Jakobson: obecný význam, shiftery (já, dnes, zítra)
- popis ruského pádového systému pomocí binárních opozic (Jakobson)
- funkcionalismus - různé použití pojmu funkce (ve smyslu "účel", tj. teleologicky)
Přínos strukturalismu (vzhledem k předchozím školám)[editovat | editovat zdroj]
- vidí v jazyce systém, strukturu se svébytnými systémovými vztahy
- důraz na synchronii; i diachronii vykládá strukturně a systémově
- jazyk je znakový (sémiotický, sémiologický) systém - spojení označujícího a označovaného pomocí hodnoty
- jazyk je čistá forma (arbitrárnost znaků)
- rozlišení jazyka a mluvy - dohromady tvoří řeč
- jazyk je systém v pohybu
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Státnice -- Matematická lingvistika
Složitost a vyčíslitelnost -- Tvorba algoritmů, Odhady složitosti, NP-úplnost, Aproximační algoritmy, Vyčíslitelné funkce, Rekurzivní množiny, Nerozhodnutelné problémy, Věty o rekurzi.
Datové struktury -- Stromy, Hašování, Dynamizace, Vnější paměť, Třídění.
Formální popis jazyka -- Závislostní syntax, Frázové gramatiky, Obecná lingvistika, FGD, Formální sémantika
Statistické metody -- Korpusy, Strojové učení, Stochastické metody, Experimenty
Automatické zpracování jazyka -- Analýza jazyka, Generování jazyka, Analýza a syntéza řeči, Extrakce informací, Strojový překlad