Fyzikální praktika
Pozri aj Spracovanie priamych meraní.
Co tento povinný předmět na matfyzu znamená každý fyzik jistě dobře ví. Co o praktikách na wiki?
- zkušenosti s úlohami
- nejasnosti v teorii i praxi
- na co si dát pozor, co vyučující chtějí vědět, jak dlouho měření trvá
- odkazy na vypracované protokoly
případně i
- debata, co na praktikách změnit
Obsah
Formát praktikálních stránek[editovat | editovat zdroj]
Protože praktika se mění rok od roku jen mírně, a možná pomaleji, než jednotlivé kódy, základní stránkou každé úlohy je stránka pojmenovaná prostě jménem úlohy.
Zároveň by bylo dobré vytvořit vždy podle aktuálních úloh stránku předmětu se seznamem úloh i s čísly.
Navrhuji toto přesunout na jinou stránku, tj. oddělit debatu o praktikách od seznamů protokolů.
Praktikum I[editovat | editovat zdroj]
- Studium harmonických kmitů mechanického oscilátoru
- Studium proudění viskózní kapaliny trubicemi kruhového průřezu
- Určení závislosti povrchového napětí na koncentraci povrchově aktivní látky
- Studium reologického chování látek VII Studium kmitů vázaných oscilátorů
- Kalibrace odporového teploměru a termočlánku – fázové přechody
- Měření modulu pružnosti v tahu
- Rychlost šíření zvuku
- Dynamická zkouška deformace látek v tlaku
- Měření viskozity
- Měření momentu setrvačnosti kola
- Studium teplotní závislosti povrchového napětí
- Studium Brownova pohybu
- Studium otáčení tuhého tělesa
- Volný pád koule ve viskozní kapalině
- Měření tíhového zrychlení
Jak praktika přežít[editovat | editovat zdroj]
K praktikům se dá přistupovat zhruba dvojí způsobem. Zaprvé, idealisticky, s cílem se co nejvíce naučit, všechno dělat poctivě a sám. Zadruhé, pragmaticky - praktika jsou předmět povinný k souborce a cílem je jejich úspěšné absolvování s minimální námahou.
Srovnejme oba přístupy
- idealistický student vypracovává sám teorii, nastuduje přípravu, pečlivě odměří a zpracuje
- pragmatický student použije doslovně teorii ze skript a hotové protokoly. Je několik stupňů "drzosti" využití
- protokolem se inspirovat - přečíst několik starších protokolů, teorii převzít ze skript, zkontrolovat léty prověřené výsledky
- protokol převzít a přepočítat - takže vyhrabete nějaký zapadlý portál, stáhnete si protokol, změníte jméno, dosadíte do tabulek vlastní naměřené hodnoty, spočtete výsledky
- starší protokol převzít i s naměřenými hodnotami. V tomto případě stačí si protokol vytisknout a pouze změnit jméno. Pokud se výsledky měření píší na papír, je třeba v praktiku předstírat měření a hodnoty na papír opsat.
- Pozor, snažte se alespoň pochopit, co a čím se má měřit. Je poměrně trapné, když student sedí u přístoje A a předstíraje měření opisuje loňské hodnoty, měřené přístrojem B, který je o dva metry vedle.
Časová náročnost
- pokud není student-idealista zároveň mimořádně geniální, zabere samostatné zpracování teorie řádově desítku hodin, měření 3 h, zpracování protoklu cca 20 hodin
- 20h je podle mne přehnané. Maximálně, co jsem slyšel bylo 15h, a to měl samé jedničky.... Co kdyby někam každý napsal realistický odhad času na zpracování protokolu?
- u pragmatika trvá příprava cca 0-0.5h, měření 2-3h, zpracování asi 2 až 10 hodin, průměrně asi 7h u "drsnosti 1"
- ano, toto je realistické - akorát průměr známek, co za to dostanu, se pohybuje kolem 1.5
Vyhodnocení teorie - je nutné si uvědoit, že opravující musí projít zhruba 100-150 protokolů
- idealista: Opravující musí váš text podrobně projít, což je pro něj nečekaná a nepříjemná práce navíc. Pokud něco sami píšete, téměř vždy uděláte nějaké chyby. Opravující-idealista ocení snahu dělat praktika idealisticky a - vrátí vám je k přepracování a odstranění chyb, což je další nepříjemná ztráta času. Opravující-pragmatik vám spočítá chyby a napíše známku o jeden až dva stupně horší, než vašim spolužákům-pragmatikům. Opravující-blbec jinak napsanou teorii než ze skript nedokáže pochopit a napíše vám za 4, jen kvůli teorii.
- pragmatik: Teorii doslova podle skript opravující přelétne za několik sekund. Teorie je správně.
Zpracování a výsledky
- idealista: Platí podobné nevýhody, jako u teorie. Originální postupy zvyšují riziko chyb a mnohonásobně zvyšují čas potřebný k opravě protokolu pro opravujícího.
- pragmatik: Generace vašich předchůdců do starých protokolů zapracovovaly generace připomínek a vlastních zlepšováků. Léty recyklování vývoje a křížení (tělo ze spolužáka A, závěr z B) jsou starší protokoly vyšlechtěny k dokonalosti přinejhorším 1-, Výsledky jsou stokrát prověřené.
- někteří už to dotáhli tak daleko, že odevzdají rovnou protokol z netu. Je to však na vlastní nebezpečí, protože riskují, že se na to přijde a budou muset opakovat celá praktika příští rok. Na druhou stranu tím ušetří 7 hodin zpracování, a tím pádem mají lepší výsledky v jiných předmětech.
- v případě potíží s fitováním lze použít pokročilou metodu tzv. Chlouba reverse fitting (lidově zvané též Chloubovo reverso): nejprve v libovolném tabulkovém editoru vykreslíme křivku teoretické závislosti, na kterou následně "nafitujeme" naměřené hodnoty
Studijní výsledky
- idealista: Je několik známých či méně známých možností vývoje idealisty
- věnovat všechen čas praktikům - výsledkem jsou problémy s mnohem důležitějšími a zajímavějšími předměty a neuspokojení v soukromém životě
- věnovat praktikům přiměřeně času - potom nejde v jednom semestru naměřit dost úloh, to znamená praktikum opakovat ve vyšších ročnících. Toto je v podstatě možné, ale člověk si přivodí problémy s organizací studia (např. souborka ve 4tém ročníku)
- na idealistický přístup rezignovat
Poslední přístup je nejčastější, prakticky všichni studenti se nechávají již vypracovanými protokoly alespoň "inspirovat". Málokdo se však odváží být upřímný a poctivý a do svého protokolu to napsat alespoň do literatury. Jaký je pak smysl toho všeho?
Závěr
- každý se musí rozhodnout mezi těmito přístupy
- ne každý je ochoten podvádět. Ano, přiznejme si - je to podvod byť i jenom kopírovat teorii, nebo závěr a literaturu, nedej bože něco více.
Debata[editovat | editovat zdroj]
Rozviňme debatu. Nejdřív shrňme fakta, na kterých se shodneme.
Fakta[editovat | editovat zdroj]
Vložte sem všechny názory.
- čas vypracování jedné úlohy (poctivě) je řádově u všech praktik stejný:
- příprava 0.5h (bez teorie)
- podle me maximalne ta 0.5 hod u uplnyho pro uplnyho tupce. teorii pisu opravdu az s protokolem
- měření 3h
- zpracování 5 až 10 hodin, průměrně asi 7h
- no, bez shlednuti jinych protokolu, s rozumnou mirou babrani se s chybama maximalne a bez problemu se softwarem 5 hodin, tedy celkem maximalne 7 hodin
- celkem tedy průměrně něco přes 10h.
- v podstatě není čas pořádně se věnovat jiným předmětům = v průběhu semestru věnuji praktikům asi stejně času jako všem ostatním předmětům dohromady
- jo kdyz to neumis, nebo prehanis, tak jo...
- nejvíc času zabere většinou SPRÁVNÉ spočítání, příp. odhad chyb, především pokud v rámci úlohy vystupují nějaké šílené vzorce, kde závislosti nejsou pouze násobky či prosté součty různých veličin, a i tak může být problém. Znám 2 přístupy - počítat ty chyby skutečně poctivě (což dělám já), chyby si vymyslet podle starších protokolů (tak to dělá hodně lidí). To je pak rozdíl v době zpracování v řádech hodin.
Argumenty pro & proti[editovat | editovat zdroj]
Jaký je smysl praktik? Odpovídá tomu současná forma?
- fyzika je věda založená na experimentu; je nutné se naučit měřit
- obecně je to pravda
- současná forma ale neodpovídá realitě
- v praxi obvykle tečou data do počítače; měření spočívající v tom, čumět dve hodiny na displej multimetru a zapisovat hodnoty na papír nikomu nic nedá; experimentální fyzik musí spíš zvládat sestavit aparaturu tak, aby data tekla do počítače, než pracovat jako cvičená opice
- proč tolik úloh? např. pokud bude člověk 4krát měřit nějaké napětí, stejně se tím nic moc nenaučí
- je nutné se naučit zpracovávat měření
- pořádná přednáška ze zpracování měření je až ve vyšších ročnících
- v praktiku jsou vhodné postupy v praxi naprosto zcestné, třeba grafy vytištěné z digitálních dat prokládat pravítkem
- u řady úloh je místo vlastní tvořivé práce pro studenta výhodnější použít naprosto obskurní "praktikácký" program z doby počítačů 286. Nabušením dat do černé krabičky se nenaučí nikdo vůbec nic.
- je nutné se naučit psát vědecké články - proto se píší protokoly
- pro některé studenty je to možná přínosem psát protokoly, pro spoustu však je to "opruz"
- je nutné pochopit, co je, a co není rozumná hodnota
- umět odhadnout s jakou přesností je změřen celkový výsledek
Návrhy reformy[editovat | editovat zdroj]
Navrhované řešení, na kterém když se shodneme, tak lze pak prosazovat.
Řešení - zkoušet[editovat | editovat zdroj]
- měřit není třeba pro všechny obory -> volitelné praktika
- pro některé studenty je to možná přínosem psát protokoly, pro spoustu však je to "opruz" -> volitelná zkouška, kde student prokáže, že umí psát protokol a už to po něm nebude vyžadováno
- "rozumná hodnota"+"přesnost měření" je užitečná znalost, ale opět -> volitelná zkouška, kde student prokáže, že to umí a už nebude muset dělat praktika
- je nutné se naučit psát vědecké články - proto se píší protokoly -> volitelná zkouška, kde student prokáže, že umí psát protokol a už to po něm nebude vyžadováno
- povinnost naměřit a odevzdat protokol u alespoň n úloh v praktiku I, n úloh v praktiku II, n úloh v praktiku III, n úloh v praktiku IV.
- n=4
- po každém semestru bude volitelná zkouška (tj. student ji nemusí skládat), kde student prokáže, že umí psát protokoly a posuzovat přesnost měření, zkouška bude pořádná, tj. žádné okecávání, jako se dělá v protokolech. Pokud zkouškou projde, nebude muset u zbylých úloh (ve všech dalších semestrech) odevzdávat protokoly.
- No zajímalo by mě, jak by se zkoušela schopnost psát protokoly.
- Třeba tak, že se zkoušející podívá na posledních "n" odevzdaných protokolů, a pokud budou po formální stránce správně (podotýkám, že to není ekvivalentní známce 1 z protokolů, tak jak se nyní uděluje, protože za 1 jsem dostal i z protokolů, které byly naprosto břídilsky napsané), nebudou se už po tomto studentovi tyto formality vyžadovat. Za formality považuji: teorie, číslování rovnic a grafů, nadpisy grafů, odchylky v grafech, literatura ap. Zkoušku lze rozšířit i na umění vyhodnotit chybu a spočítat odchylky - opět pokud u posledních "m" úloh to bude správně, už se to po něm vyžadovat nebude. Atd.
- No zajímalo by mě, jak by se zkoušela schopnost psát protokoly.
- proč? protože já si myslím, že tohle všechno umím (a myslím, že bych to obhájil i před zkoušejícícm - pokud ne, rád budu dělat praktika další semestr a bez řečí), ale nedělám to, protože to vyžaduje spoustu hodin, které jsou naprosto zbytečné, a radši je využiju studiju jiných předmětů.
- Doporučuji ti čas ušetřený praktiky věnovat STUDIU češtiny. Já bych zase navrhoval, aby se strhávaly a vracely protokoly za gramatické chyby, protože to, co se v těch protokolech občas najde, tomu člověk ani nechce věřit.
- proč? protože já si myslím, že tohle všechno umím (a myslím, že bych to obhájil i před zkoušejícícm - pokud ne, rád budu dělat praktika další semestr a bez řečí), ale nedělám to, protože to vyžaduje spoustu hodin, které jsou naprosto zbytečné, a radši je využiju studiju jiných předmětů.
Číslo n lze nastavit i jinak. Stejně tak lze nastavit i jinak ulehčení v případě složení zkoušky, např. n=10 (současný stav), v případě složení zkoušky n=4 a odpadají protokoly ap.
Řešení - jiné úlohy[editovat | editovat zdroj]
Problém praktik je, že celkově je to hrozně práce, ale na jednu úlohu tak málo, že se to nedá dělat jinak než povrchně a ještě "pragmaticky". Řešení
- výrazně zredukovat počet úloh (třeba tři za semestr)
- úlohy samostatnější
- student si vybere, co chce měřit
- podle přednášek Fyzika ... a literatury samostatně zpracuje teorii
- sestaví aparaturu (třeba během několika návštěv praktika)
- způsobem na úrovni doby změří a zpracuje
Tento systém má i tu výhodu, že jej lze kombinovat se současným systémem. Buď by šlo takovéhle praktikum počítat třeba za 4 úlohy, nebo zavést jako alternativní předmět.